|
|
Interakce polyomavirů s proteazomálním systémem hostitelských buněk
Verdánová, Martina ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Horák, Martin (oponent)
Interakce polyomavirů s proteazomálním systémem hostitelských buněk Abstrakt: Virová čeleď Polyomaviridae obsahuje mimo modelových virů - myšího polyomaviru a viru SV40 také lidské patogeny, mezi něž patří i virus BK. Polyomaviry jsou malé viry, jejichž kapsida není obalená a jako genom nesou dvouřetězcovou molekulu DNA. Porozumění jejich životnímu cyklu je nezbytné pro jejich využití v genové terapii nebo imunoterapii stejně jako pro prevenci či léčbu jimi způsobených komplikací. Tato diplomová práce je zaměřena na studium časné fáze infekce MPyV a viru SV40, tedy hlavně na dopravu virového genomu do jádra a roli proteazomálního systému hostitelských buněk v této fázi. Bylo zjištěno, že blokace proteazómů specifickým inhibitorem vede ke zvýšení exprese časného nestrukturního proteinu LT, který byl zvolen jako marker vstupu viru do jádra a úspěšné virové exprese. Sledování vzájemné lokalizace proteazómů a proteinu VP1 MPyV a viru SV40 ukázalo 10% kolokalizaci zmíněných struktur. Dále bylo zjištěno, že proteazomální inhibitor MG-132 zásadním způsobem negativně ovlivňuje replikaci DNA, a to jak virové tak buněčné. Dalším cílem této práce bylo připravit antigen - unikátní část proteinu VP2 BK viru - na výrobu protilátky. Nejprve byl vytvořen expresní vektor s vloženým DNA fragmentem unikátní části VP2 BKV, za...
|
|
|
Vlastnosti a funkce agnoproteinu polyomavirů
Zosinčuková, Tereza ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Vinšová, Barbora (oponent)
Čeleď pouze několik málo proteinů. Mezi tyto proteiny patří velký a malý T antigen a dále 2 až 3 strukturní proteiny označované jako VP1, VP2 a VP3. Někteří zástupci čeledi lidských polyomavirů je agnoprotein přítomen u BK polyomaviru a JC polyomaviru, což jsou původci některých vážných onemocnění u oslabeným imunitním systémem, kvůli čemuž jsou předmětem intenzivních výzkumů. Dále jej kóduje opičí virus SV40. Agnoprotein dokáže manipulovat hostitelskou buňkou, narušovat váčkový transport a také je klíčový pro virovou replikaci a transkripci. Hraje zřejmě důležitou roli při morfogenezi virionů, popřípadě při jejich uvolňování z buňky. Práce shrnuje nejnovější poznatky z oblasti vlastností a funkcí agnoproteinu BK polyomaviru, JC polyomaviru a viru SV40, se zaměřením na produkci tohoto proteinu během infekce, na jeho strukturu, posttranslační modifik buňce, interakční partnery a celkový význam tohoto enigmatického proteinu v replikačním cyklu
|
|
|
Interakce polyomavirů s proteazomálním systémem hostitelských buněk
Verdánová, Martina ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Horák, Martin (oponent)
Interakce polyomavirů s proteazomálním systémem hostitelských buněk Abstrakt: Virová čeleď Polyomaviridae obsahuje mimo modelových virů - myšího polyomaviru a viru SV40 také lidské patogeny, mezi něž patří i virus BK. Polyomaviry jsou malé viry, jejichž kapsida není obalená a jako genom nesou dvouřetězcovou molekulu DNA. Porozumění jejich životnímu cyklu je nezbytné pro jejich využití v genové terapii nebo imunoterapii stejně jako pro prevenci či léčbu jimi způsobených komplikací. Tato diplomová práce je zaměřena na studium časné fáze infekce MPyV a viru SV40, tedy hlavně na dopravu virového genomu do jádra a roli proteazomálního systému hostitelských buněk v této fázi. Bylo zjištěno, že blokace proteazómů specifickým inhibitorem vede ke zvýšení exprese časného nestrukturního proteinu LT, který byl zvolen jako marker vstupu viru do jádra a úspěšné virové exprese. Sledování vzájemné lokalizace proteazómů a proteinu VP1 MPyV a viru SV40 ukázalo 10% kolokalizaci zmíněných struktur. Dále bylo zjištěno, že proteazomální inhibitor MG-132 zásadním způsobem negativně ovlivňuje replikaci DNA, a to jak virové tak buněčné. Dalším cílem této práce bylo připravit antigen - unikátní část proteinu VP2 BK viru - na výrobu protilátky. Nejprve byl vytvořen expresní vektor s vloženým DNA fragmentem unikátní části VP2 BKV, za...
|
host ::
RSS.